Franta se veřejně líbá s Karlem
Dělá
to na billboardu, aby nás tím vyzval ke spravedlivému boji za práva
sexuálních menšin. Připadá mi to pubertální a zamlžující skutečné
problémy. Je-li Franta dospělý svéprávný občan, může se dosyta líbat
s druhým dospělým svéprávným občanem, ať už ten druhý je Karel nebo
Karla. A navíc: ať už je to manželka, druh, zahejbanda, náhodná známost
nebo placená služba. Zde není o co bojovat. Pravda, veřejné olizování
je spíš věc náctiletých, kteří potřebují světu zvěstovat, že mají
partnera po ruce a hormony v úhledné krabičce svého těla. Minoritě jde
o něco, co se fotí hůř. O to, aby když Karla třeba přejede vlak, řekly
o celé věci úřady Frantovi bez ohledu na to, že není z přízně, a aby po
něm taky zdědil byt, na který se spolu složili a kde prožili patnáct
let, ale který je holt psaný na Karla a ten má sestřenici, která ze
zákona dědí. A aby to šlo všechno bez složitých individuálních právních
úkonů. O právo být považováni za lidi blízké citově, osudově, nikoliv
jen hormonálně. Kdyby šlo jen o nějaké zaregistrování jejich vztahu,
nic by jim nebránilo založit si právnickou osobu s registrační knihou,
kam by se dva svátečně oblečení přátelé za přítomnosti svědků zapsali.
Dostali by certifikát, který by lidi buď uznávali, nebo ne – stejně
jako církevní nebo úřední formu sňatku. Oni však chtějí, aby tím
vznikly právně závazné důsledky. Mám obavy, že ten billboard to spíš
zatemní, než pomůže pochopit.
Jiří M. Brabec
Autor je publicista
Mladá Fronta DNES, 6.8.2002