Duhové děti

Homosexuálové v nacistických koncentračních táborech

Pouze pár poznámek týkajících se příběhu lidi s odlišnou sexuální orientací v koncentračních táborech je opravdu smysluplných.

Velice málo bylo napsáno o desítkách tisíc homosexuálů, kteří byli ti nejzpropadenější z propadených, vyvrženci vyvrženců v koncentračních táborech, bylo o nich rozhodnuto jako o speciální nežádoucí kategorii lidí, byli to lidé ověšení častým výsměchem a nadávkami.

Během dvanáctiletého období nacismu bylo pozatýkáno asi 50 000 těchto lidí za trestný čin homosexuality! Většina z nich skončila v koncentračních táborech, kde všichni posléze zahynuli. Později po skončení války nemohli dokonce ani žádat o jakékoli restituce, narozdíl od Židů a jiných, neboť se na tuto skupinu obyvatel nevztahoval žádný zákon.

Podle Němců se ovšem jednalo o zločin homosexuality, čili bezprostředně po zatčení většinou následoval transport do koncentračního tábora.

V roce 1935 novy zákon legalizoval povinnou sterilizaci /kastraci/ homosexuálů. Speciální gestapácký oddíl měl toto na starosti společně s eliminováním epileptiků, schizofreniků a dalších "zdegenerovaných" skupin lidi. Homosexualita byla zatím volně rozšířena, než v roce 1942 byl za ni v armádě a SS vyhlášen trest smrti.

V koncentračních táborech někteří "pink triangles" /označení pro homosexuály podle jejich růžových trojúhelníků, které nosili pro identifikaci/ sloužili jako konkubíny pro tamní dozorce a velitele, čímž si ovšem uchovali jistou ochranu, resp. nebyli ihned zlikvidováni.

Pink triangles byli neustále terčem ze strany důstojníku SS ale též ostatními zajatci. Nejen, že byli napadáni těmi nejhoršími slovními výrazy, ale nesměli například vést konverzaci s "normálními", jen mezi sebou, museli spát s rozsvícenými světly a dlaněmi položenými na pokrývce.

SS považovali za báječnou kratochvíli svazovat a mučit homosexuály. Velitel kempu ve Flossenburgu je často nařídil zbičovat a zatímco oběti křičeli, sám se tím uspokojoval.

Brzy došlo na další ještě horší krutosti, jako například mlácení 60tiletého homosexuálního kněze přes jeho pohlavní orgány příslušníky SS, kteří ho nazývali krysí špínou a že v budoucnu mu bude stačit pouze konečník na vykonání jakýchkoli tělesných potřeb.

Nestalo se tak, nešťastník zemřel hned druhý den. Očití svědci vypraví, že homosexuálové byli umučeni k smrti lechtáním, poléváním jejich pohlavních orgánů střídavě vařící a ledovou vodou, nebo vražením násady od smetáku do řitního otvoru.

Pink triangles pracovali v Sachsenhausenských dolech, v lomech v Buchenwaldu, Flossenburgu a Mauthausenu, odklízeli závěje sněhu holýma rukama v Auschwitzu a vlastně i jinde. Ke konci války jim bylo oznámeno, ze budou propuštěni, pokud se nechají vykastrovat. Ti, kteří souhlasili, byli posláni do potupné trestní 36. granátnické divize SS Dirlwanger na ruskou frontu.

Výpis z: Women in the resistance and in the holocaust: the voices of eyewitnesses. Edited by Vera Laska, Greenwood press, Westport and London 1983.
Další autoři: Eugen Kogon, Rector Frank, Lorant Stefan, Heger Heinz.